Taková malá rozcvička...
Jde totiž o to, že umělci potřebují trénovat. Bez toho to prostě nejde. Zpěváci každé ráno provádějí hlasovou hygienu, hráči na hudební nástroje stále cvičí...a spisovatelé píší. Dost lidí má problém, že když z nějakého důvodu na chvíli nepíše, ať už kompletně, nebo například jednu část, zkrátka už není tak lehké se k tomu vrátit.
Když budu mluvit pouze za sebe, Karin, v poslední době jsem si všimla, že mi nejsou popisy. Proč? Jednoduše jsem se příliš zaměřovala na dialogy. Proto mě napadlo sestavit takovou sérii mini literárních cvičení, která se dá psát vlastně všude a měla by pomoct umělci neopomíjet danou část důležitou pro příběh. Zde máte jakýsi průlet tím vším:
Popisy:
1. Sedněte si kamkoliv, kde máte alespoň minimální výhled ven. Jistě si nemůžete nevšimnout krajiny, která se před vámi rozprostírá. Popište ho. Ale ne! Tamten panelák vám příliš vadí? A tamhle vlevo byste zase nejradši přidali ještě jeden javor? Pro váháte? Fantazii se meze nekladou! Svět vám leží u nohou a čeká na přetvoření!
2. Jste v místnosti plné lidí a nesmírně se nudíte? Proč nevzít do ruky papír a nějakou zajímavou osob si nepopsat? Že vám připadají málo kuriózní? Za předpokladu, že se jim váš výtvor nedostane d rukou, udělejte z nich úplně někoho jiného. Tamta žena by byla úžasná pirátka? Tamten malý klouček by vám skvěle zapadl do viktoriánských dob? Nebojte se!
Dialogy:
1. Za předpokladu, že již máte vytvořenou alespoň část nějakého díla, můžete si procvičit dialogy formou reportáží. Co by se stalo, kdyby vaše postavy někdo pozval do televize, nebo do novin, a o událostech popisovaných ve vašem příběhu s nimi dělal rozhovor? Má to i výhodu- častokrát tímto postupem odhalíte pokračování příběhu lehčí a zábavnější formou, než nad tím dlouze dumat...
2. Přepisujte rozhovory lidí ve vašem okolí. Zdají se vám příliš nezajímavé? Toto cvičení spočívá opět v přimýšlení. Nechte se unést fantazií. Co by se stalo, kdyby daný aktér zareagoval jinak? Vznikl by například i konflikt. je zábava pokoušet se váš styl psaní skloubit s řečníkovým vyjadřovacím stylem...
Děj:
1. Jen tak, bez okolností, si zkuste zapsat nějakou akční scénu. Zkrátka vyjadřujte jen samotnou akci, pocity a myšlenky postav můžete vždy přidat později. Nikdy nevíte, jestli takovou věc nepoužijete. I když je například vašim stěžejním žánrem román ze života a akční scény psát neumíte. Nemůžete vědět, jestli se vám to náhodou v budoucnu nebude hodit...
Kdyby ještě někoho něco napadlo, neváhejte to připsat. Pokud máte zájem, klidně svůj výtvor vložte pod tento článek do komentářů. Mnoho lidí si jistě rádo počte...
Komentáře
Přehled komentářů
Opět se omlouvám, tentokrát za počet příspěvků, ale jinak to rozdělit skutečně nešlo, chci t zde mít všechno...
Král Ailan( objímajíc svou družku): Minnie zažila ještě něco mnohem horšího.
Královna Minnette (se skloněnou hlavou a slzami v očích): Když zemřel, už jsme se tehdy milovali. Avšak teprve poté jsem pochopila, jak moc vlastně. Stalo se to před tou bitvou, u tance, pokud vás to ještě zajímá. Když odešel, můj svět byl náhle tak prázdný, mé srdce to trhalo na kousíčky...
Král Ailan: jinými slovy, zbláznila se. Byla nesjpíš ještě zoufalejší než já ve světě pro mrtvé...
Reportér: Velice dojemné! A co bylo dále?
Královna Minnette (po hlubokém nádechu): Na několik měsíců jsem se stala obyvatelkou Osamělé zátoky.
Reportér: Ale odtamtud přece není úniku!
Královna Minnette: Vlastně mě odtamtud vysvobodily Magické jiskry...
Reportér (nevěřícným hlasem): Hvězdy? Ale...jak?
Král Ailan: Byla vyvolena k záchraně vesmíru od větrných hadů.
Reportér (nadmíru překvapeně): Ale Vyvolení přece byli vládci živlů!
Královna Minnette: A já, ailan a jedna Waillesová. Waillesovi totiž udržovali hlavní kontakt ostrova se Zemí. Vlastně stále udržují. Ailan je duch a já jsem nejvhodnější zástupce lidí. A aybch nezapomněla- dva elfové. Každý za jedno pohlaví. A Thallietta.
Reportér: Prosím?
Král Ailan (otráveně): Matkapříroda. Tedy, bývalí. Při záchraně před těmi hady zemřela. Nahradila jí Ashanatha.
Reportér: Á! Jistě, už chápu. Ta Bohyně. ale vy zde, koneckonců, nejste od popisování toho, co se tam stalo s těmi hady. Zajímá nás pokračování vašeho příběhu.
Král Ailan: To je vlastně vše. Díky Magickým jiskrám, neboli Hvězdám, jak jsou nesprávně označovány, jsem zde, protože mám speciální povolení kvůli Minnette navštěvovat svět živých. Občas. Toto je mimochodem jeden z těch vzácných dnů, který jsem měl strávit s ní. Plýtváte drahocenným časem. Jakožto bývalý král považuji tento rozhovor za ukončený. Děkujeme. Nashledanou.
Zvedl se ze židle, následován svou družkou.
Královna Minnette: Žijte šťastně. A mimochodem si ze slov toho idiota, co se vydává za něco, co mě miluje, nic nedělejte. Vyjít s ním je jako průchod tím nejtěžším labyrintem.
Král Ailan (sarkasticky, ale pobaveně): Děkuji za poklonu!
Reportér: Uchm...Sbohem...
Mé pokusy- pokračování
(Karin, 19. 6. 2014 22:13)
Omlouvám se, smazala se mi veškerá stylistická úprava (podtrhování jmen, kurzíva...):
Dialog (zde ještě nezveřejněný příběh- nazývám ho Osud- zaznamenáváno takovým hrozně podivným počítačem, který zaznamenává úplně VŠECHNO...):
Reportér: Vítejte v tomto díle našeho pořadu Rozhovory na Středisku zpráv a médií! Dnes zde máme ctěné panovníky- krále Ailana a královnu Minnette Crystallijské!
Král Ailan (ustěpačně): Převelice děkuji za upřímné přivítání, nicméně již nejsem králem. A má Minnette není královnou. vládne má sestra Terisa...
Reportér: Na tom přece nezáleží. Povězte mě i čtenářům- jak jste se vůbec poprvé potkali.
Královna Minnette: Díky politickému sňatku.
Král Ailan: Mí rodiče nechtěli, abych vládnul sám. Prý jsem příliš divoký. Minnette byla z nějakého stále neznámého důvodu vhodnou kandidátkou.
Reportér: Takže jste si jí nevybral?
Král Ailan (se smíchem): Aní náhodou! Minnie by byla ten poslední člověk, kterého bych si vzal..
Reportér: Ehm...Minnie?
Král Ailan (převracejíc oči): Minnie. Co je na tom zvláštního?
Reportér: Uhm...nic. Takže jste se do sebe později zamilovali?
Královna Minnette: Vlastně ano. Ale na začátku jsme se vlastně dosti nenáviděli...
Reportér: Pročpak?
Král Ailan: S oblibou strkáte nos do osobních záležitostí?
Reportér: Prosím?
Královna Minnette (k Ailanovi, šeptem): Nech toho chudáka být. Vsadím se, že nejsme první, kdo mu neodpovídá příliš mile...
Král Ailan: Ani se jim nedivím. Dobře tedy- nenáviděl jsem Minnette, protože bych v té chvíli nesnášel každého. Měl jsem pocit, že mi krade svobodu.
Reportér: Rozumím. A vy, královno? Proč jste ho nenáviděla?
Královna Minnette: Můžete mě oslovovat pouze Minnette? K vaší otázce- myslela jsem si, že je namyšlený zabedněnec. Což sice je, ale to nechme být. Hlavní bylo, že jsem měla pocit, že mi zničil život.
Reportér (rozpačitě): Uhm...dobře. A na svatbě jste tedy zjistili, že se vlastně milujete?
Král Ailan (pozdvihujíc obočí): To by byl velký kýč, ne snad? Navíc, vdali nás prakticy hned druhého dne od našeho setkání-
Reportér: Takže jste se vůbec neznali?
Královna Minette: Ale ano, v jisté míře. Totiž, dopisovali jsme si.
Reportér: Proč?
Král Ailan: Copak to není nad slunce jasné? Chtěli jsme zjistit, s kým strávíme zbytek života. Angorkám žel, neměli jsme nejmenší tušení, že to skončí tak brzy...
Reportér: Vy jste angorané?
Král Ailan: Vy snad ne?
Reportér (zmateně): Na dotazy na mou osobu mám zakázáno odpovídat. É...víte, tento dotaz nepokládám příliš často, ale....jak jste vlastně zemřel?
Král Ailan: V bitvě.
Královna Minnette: Říká se jí také Ailanova bitva nebo Birva nultá. Konala se ve Vesnici zítřků. Díky ailanoci byla vyhrána, ale sám při tom skončil životní etapu.
Král Ailan: Pod dýkou vládkyně zla Baik.
Reportér: Už jste se s tím vyrovnal?
Král Ailan (nezvykle tiše): Nejtěžší je si uvědomit, že vůbec umíráte. Částečně ano, částečně ne.
Reportér: To je dosti nejasná odpověď...
Král Ailan (zraněným tónem): Nemusíte vědět vše.
Královna Minnette: Promluvíte si o tom, až zjistíte, jaké to je, ztratit sám sebe...
Reportér: No...ale při vší úctě, vy jste přece také nezemřela, královno...
Mé pokusy
(Karin, 19. 6. 2014 22:10)
Zatím jsem zvládla jen první úkol u Popisů, a také první u Dialogů. Ale pevně věřím, že další přijdou. Rozhodla jsem se je sem vložit jako vzor, jak by se to mělo nebo nemělo psát, to je na vás...
Popis:
Scenérie se vyjímala v celé své kráse a harmonii. Svět,, který jsem právě vnímala svýma očima, byl naprosto úchvatný. Vládla tu jakási divokost a čišela nespoutaná svoboda, avšak mě to nějakým zázračným způsobem uklidňovalo. Po dlouhé, předlouhé době jsem se cítila být sama sebou.
Přes průzračnou bystřinu se klenuly dřevěné mosty. Majestátné stromy hrály všemi barvami, stejně jako bující tráva ševelící v jemném letním vánku. Na azurově modré obloze se skvělo zapadající slunce, kolem něhož se líně proháněly oblaky. Vysoko nad korunami stromů kroužila hejna ptáků, kam až oko dohlédlo.
Ve vzduchu se vznášela slaná vůně oceánu a přicházejícího večera smíchaná s aroma rostlin. Po krajině se rozléhalo nepočitatelné množství nádherných konejšivých zvuků, od zpěvu ptáků, přes vzdálený dusot koňských kopyt, až po hlasy mých přátel.
Kolem všeho kroužily spousty hmyzu. Kromě pochodní, svící a aur všeho živého scenérii prosvětlovaly světlušky snášející se z nebe jako kapky deště. Vše se třpytilo a důstojně vypínalo k nebesům, nejímaje vrcholky hor. Na celém známém světě nenajdete krásnější místo.
Moc ráda zde, hlavně po večerech, sedávám a rozjímám se. Přemýšlím o svém osudu a o osudu tohoto světa. O tom, že to nejkrásnější mají lidé přímo před nosem a přece jsou slepě dál za honbě...za čím? Za slávou, penězi? Zkrátka tu krásu nevidí, nebo jí vidět nechtějí. Přemýšlím o vybájených i neznámých bytostech. O lidech. O všem.
Dokonce jsem ho zvládla dvakrát:
Odsud jsem měla celou scenérii jako na dlani. Ze sluncem zalitých nebes se snášely sněhové vločky jako bílí motýli. V Dáli se pnuly kopce a ztrácely se v nekonečné mlze. Na vzdálené zemi ležela bíla přikrývka.
Jako houby po dešti tam vyrůstali překrásné slámové domečky a vůbec to vypadalo, jako by tam spíše bydleli roztomilé malé myšky z pohádek, než lidé.
Mé pokusy- pokračování 2.
(Karin, 19. 6. 2014 22:15)