Literární cvičení č. 1- Výprava do neznámého kraje
Byli jste povoláni zůčastnit se výpravy...
1) Představte si, že si musíte sestavit vlastní dopravní prostředek. Máte nepřeberné množství materiálů a všech technologií, co si jen dokážte představit. Jak by vaše vozítko vypadalo? Co by umělo?
...a nyní, když máte čím jet...
2) Představte si libovolné místo, na které tím dopravním prostředkem pojedete. Jak to tam bude vypadat? Co všechno se tam bude nacházet? Jaká tam vládne atmosféra? Pozor, má to jednu podmínku! Vaše místo nesmí existovat na planetě Zemi, musíte si něco vymyslet.
...dostali jste se zdárně do cíle výpravy. Ovšem, musíte do palubního deníku pečlivě zdokumentovat domorodé organismy, ať potěšíte paní profesorku, která vás učí přírodopis...
3) Co by na tom vašem místě žilo? Vyberte jednu bytost (kromě humanoidů) a popište ji! Byla by to ryba, savec, pták, plaz, obojživelník, nebo dokonce něco jiného? Jak to vypadá? Jakým způsobem to žije? Čím se to živí? Je to přátelské k turistům?
4) A co tam roste? Vyberte si jakokouli rostlinu, kterou jste si představili a popište ji! Je to strom, nebo květina? Jakou má barvu? Umí něco zvláštního, co běžné rostliny u nás na Zemi obvykle nedělávají?
Chcete-li si napsat tohle literární cvičení, do komentářů pod tenhle článek, prosím.
Komentáře
Přehled komentářů
Otázka č. 1:
Prostředek, kterým bych se dopravovala já, by fungoval na magickém pohonu, aby neznečišťoval životní prostředí. Byl by sestaven poměrně jednoduše:
Jednou částí by bylo sedadlo. Na to by se vešli až tři lidé. Všichni by měli k dispozici i opěrku pro nohy, aby to nebylo nepohodlné. Člověk sedící nejvíce vpředu by měl navíc k dispozici i řidítka. Model by se ovšem dal nastavit i na autopilota.
Druhou částí by byla sklápěcí křídla. Ta by byla vyrobená ze dřeva, bambusu a plátna. Kopírovala by pohyby ptáků, aby byl pohyb plynulý a efektivní.
Kdybychom se však nechtěli přesouvat vzduchem, dal by se vysunout podvozek s třemi koly, jako mají například aeroplány. Přestože by se takto dalo dosáhnout i vysoké rychlosti, vozidlo by bylo přizpůsobeno i běžné dopravě. Křídla by se pak zasunula dovnitř, aby nepřekážela.
Pro vodní nadšence má vozidlo však ještě jeden mód- protože je i trup vyroben z přírodních materiálů, prostředek je lehký, tudíž může pomocí roztažených křídel plout i na vodě. V rychlejším pohybu mu pomáhají vodní trysky.
Pro efekt, kvůli vyváženosti a dobrému manévrování by tento přístroj měl na zádi připevněný dlouhý ocas, díky čemuž může připomínat vážku.
Sice se tímto způsobem nedá cestovat i vesmírem, nicméně se na tom pracuje. Můžete však doletět, dojet či doplout kamkoliv!
Otázka č. 2:
Místo, kam bych se dostala já, by se nacházelo uprostřed širého oceánu. Ovšem, nebylo by tak pusté, jak by si někdo mohl myslet. Tam totiž žije jeden poměrně rozrostlý národ lidských bytostí.
Jak tam tedy přežijí? Jednoduše. Pijí vodu přímo z jejich domova, z které si předtím však odfiltrují sůl. Jedí ryby a příležitostně si zaplují i na pevninu. A na čem se tedy pohybují? Každá rodina vlastní hausbót, neboli plovoucí dům.
Ty jsou vyráběny v ostrovanském stylu, jelikož tato kolonie patří k mému vymyšlenému ostrovu- Suan May Islandu. Jelikož se jedná o vody tropické, většinu času tam vládne slunce. Lidé spolu žijí v míru, lásce a přátelství.
Otázka č. 3 a 4.:
Jak jsem již povídala, lidé tam by patřili do takové osamělé "osady", z které by však kdykoliv někdo mohl odejít, nebo se přidat. Kromě nich by tam také plulo hodně ryb.
Mezi největší raritu patří takzvané skákalky. Jejich šupiny se třpytí v modrošedých barvách, tak étericky, až z nich přechází zrak. Skákalky, jak vystihuje jejich jméno, také rády vyskakují nad hladinu. Ty se obyvateli nikdy neloví, protože jsou uctívány pro svou ladnost a důvěřivé, přátelské chování.
Co však je naopak hrozbou, je hojný výskyt žraloků, medúz, chobotnic, piraní a především barakud, které jsou však zvláštní tím, že se mohou jistou dobu pohybovat i po souši, takže pokud vás přistihnou nepřipravené odpočívat na okrajích vašich hausbótů, může to skončit velice špatně. Mějte se na pozoru!
Mé odpovědi (díl 2. :) )
(Kate Černobílá, 17. 6. 2014 20:08)
otázka č. 3-
S městem sousedí krásný, temný les. Žije tam spousta zajímavých tvorů, ale já si vybrala takzvané psomouchy. Psomouchy hnízdí v korunách někdy až několik stovek metrů vysokých jedlí a dolů slétávají jen v pondělky a ve svátky. Na první pohled vypadají jako dlouhosrsté kolie, chundelaté, huňaté a modro-červeno-černé (aby splynuly s prostředím). Co činí však jejich hlavní odlišnost od psů, jsou dva páry silných křídel, které jim dovolují létat vytrvale, dlouho a vysoko. Psomouchy jsou býložravé, sušenkožravé, ale k večeři nepohrdnou ani nedbale drženým dalekohledem, kterými na ně často míří drzí turisté, kteří někdy cestují do té země jen kvůli tomu, aby zhlédli za vlahého přímořského večera odvážné vzdušné akrobatické kreace elegantních psomuch. Protože až na čtvrteční rána bývají naše psomouchy velmi plaché, nezahlédnete je snadno (musíte putovat tmavým lesem a riskovat, že vás mezitím něco sežere). Také se nevyskytly případy, že by někdo psomouchu odchytil a choval v domácím prostředí, protože se to považuje za neetické týrání, což odrazuje míromilovné chovatele (a psomouší týdenní spotřeba sušenek jim také na nadšení nepřidává...). Jen na závěr bych chtěla dodat, psomouchy většinu bytostí nekoušou, výjimku pro ně tvoří ti, kdo odhazují v jejich lese odpadky- po takových blbcích jdou s maximálním bojovým nasazením.
otázka č. 4-
Jednu z dominant kraje tvoří jistý druh stromu, který roste v zmiňovaném temném lese. Mívají tak široký kmen, že by se do něj vlezl menší dům a rozvětvenou korunu, takže se těžko dají přehlédnout. Tyčí se až do výše někdy několika stovek metrů. Ve dne je listí těhle stromů celé černé, ale v noci se rozzáří nádhernými fialovými a modrými světélky. Říká se, že tyto stromy jsou nějak propojené s královstvím a jeho obyvateli, takže když někdo pokácí nebo spálí byť jediný z nich, jako by zničil i kousek duše celé planety.
Mé odpovědi
(Kate Černobílá, 17. 6. 2014 20:07)
Otázka č. 1-
Mé vozidlo by z dálky mírně připomínalo dravou rybu. Poletovalo by vzduchem, dokázalo by se vznášet, snést se znenadání střemhlav i plachtit nadzvukovou rychlostí. Trup letounu a místo pro cestující by byl tvarován do tvaru plachetnice, vyrobený z takzvané létající mouky, nejpevnějšího, nejhebčího a nejčernějšího materiálu vůbec, kterému věda přičítá tak úžasné vlastnosti, že ho tým speciálně školených ultra-tajných agentů střeží v podzemní věži, nacházející se přibližně někde pod povrchem Saturnu. Na přídi by se nacházely dva výkonné omračovací lasery a lapač much, pro přepadávání nic netušících obchodních korvet a pro případ napadení jinými piráty. Klasické kormidlo bych nahradila ovladatelnější verzí- obyčejným ovladačem na videohry, se speciálním tlačítkem "Přehrát dobrou písničku" (ale nikdy bych ho nezmáčkla, protože by onen ovladač měl mizerný vkus). Možná jen ještě poznamenat, že by celému dopravnímu prostředku vévodil stroj na sušenky a výrazná pirátská vlajka (ve tvaru slona se šlechtickým kloboukem).
otázka č. 2-
Slunce se schovalo za měsíc Bayangan a oblohu pokryly zářivé hvězdy. Můj letoun pomalu přistává do hluboké noci a já už slyším šumění nedalekého moře a vzdálenou hudbu...
Ocitám se v rušné uličce. Ačkoli je temná půlnoc, kolem mě se hemží nejrůznější lidé v elegantním černém středověkém i futuristickém oblečení, povídají si, zpívají, tančí, nebo jen spěchají do některé z budov. Zaslechnu klapot kopyt, to několik metrů předemnou projíždí krásný, černý kůň. Stojím na jednom z naprosto čistých, plochých kamenů, které dlouho omývalo moře a kterými je cesta vydlážděna. Měsíc a zakroucené pouliční lampy, které jakoby rostou z chodníků, vrhají na celé městečko příjemný, měkký svit. Poblíž chybí v chodníku dlažba a z té díry roste majestátní, košatý listnatý strom s modře jiskřícími, černými listy. Každý dům v tomhle městě je jiný- jinak vysoký, s jinými tvary oken, počtem věží i úplně odlišnou architekturou. Spojovaly je jen dvě věci- zvláštní tmavý kámen, z kterého byly vytesány a zelené a modré drahokamy na střechách, které se blyštily třpytivým svitem. Cítila jsem vůni květin, koření a čokolády, která se linula z budov, díky vonným svíčkám, které místní zbožňovali. Ovíval mě lehký vánek, který vál od nedalekého moře. Kolem vládla nádherná atmosféra pobřežního městečka.
Kvůli délce komentáře to musím rozdělit do komentářů dvou.
Mé odpovědi
(Karin, 18. 6. 2014 17:24)